O mém cestování

MÁ IKONKA

POČÍTADLO
Weblight.cz

online:

Statistika

CESTOVATELSKÝ DENÍK

SOBOTA 10.5.2008 - DEN DRUHÝ

FIRA - FIROSTEFANI - IMEROVIGLI - MIKROS PROFITIS ILIAS (317 m n.m.) - MAVRO VOUNO (331 m n.m.) - FINIKIA - OIA
celkem cca 20 km
autobusem ZPĚT DO FIRY

7:30 jasno 35 stupňů na vycházejícím slunci
8:00 jasno 23 stupňů ve stínu
(odpoledne se začíná pomalu zatahovat)
19:00 zataženo 19 stupňů
22:00 zataženo 17 stupňů



Ráno mě však vzbudí hlasitá němčina z vedlejšího pokoje až v 7 hodin a to už je sluníčko dávno nad Anafi. Prošvihla jsem Východ slunce. Vařím si svou první kávičku nejen v Řecku, ale i v ručním presovači a usedám s ní na terasu před pokojem. Sluníčko nádherně hřeje, už v půl osmé je na sluníčku přes 35 stupňů, ve stínu pak 23. Do snídaně zbývá ještě hodina času a tak píšu slíbenou SMS a začínám psát tento můj cestovatelský deník.
K snídani je kafíčko (docela dobré), džus, bílý chléb, máslo, med nebo marmeláda, 2 sladké kousky jakési buchty (pro mě přespříliš sladké), prostě klasická kontinentální snídaně. Přestože bílý chléb moc nemusím, tento je se sezamem a s máslem a medem mi moc chutná.

Po snídani oblékám šortky, tílko, do batohu k foťáku, láhvi vody a peněžence přidávám košili s krátkým rukávem a vyrážím na první tůru po Santorini. Trasa je na mapě vyznačena tyrkysovou barvou.

 

mapa 1. výšlapu na Santorini - KLIKNI
SANTORINI - TRACK 1

 

Autobusové nádraží mi zůstává utajeno (ale to přeci dnes tak nutně nepotřebuji), náměstí ve Fiře však najdu tentokrát bez problémů a na něm hned z kraje obchůdek plný neuvěřitelně nádherných kýčů. Odolám a kupuju pouze mapu Santorini s plánem měst Fira a Oia. O kousek dál narazím na cestovní kancelář Dakoutros Travel, kterou mi doporučil Kosmas. Opět zjišťuji, že zde nikdo nemluví německy. Nakonec se přeci jen domluvíme a já si kupuji lodní výlet. A vyvstává další problém - hloupě jsem si s sebou vzala 500 € bankovku (nějak jsem jí doma nestihla vyměnit za menší, přestože jsem na to občas myslela), kterou mi zde nejsou schopni rozměnit. Vyndavám tedy poslední 20 € bankovku a drobné a mírně nervozní při myšlence, co bude, když mi nikdo 500 € nerozmění, platím.

Obcházím hlavní náměstí a odbočím podle prvního ukazatele směrem ke kabinové lanovce do starého přístavu. Úplně náhodou narážím na restauraci Noaoussa, snad ji zase najdu, až se sem budu chtít jít najíst. Kráčím uličkami plnými krámků se suvenýry aniž bych nějak přemýšlela o tom, kudy jít dále, a dostávám se přímo k lanovce. Míjím ji a vydávám se chodníčky po útesech pochopitelně směr Oia. Pode mnou jsou serpentiny do starého přístavu (v průvodcích se o něm mluví jako o Skala Firas, avšak místní jej nenazvou jinak než Old port), míjím spoustu krásných hotelů a apartmánů. Vytahuji foťák a fotím a fotím a fotím. Každou chvíli se zastavuji a kochám se úchvatnými scenériemi (jsem tak mimo, že mě ani nenapadne vyčistit objektiv a tak pak doma roním slzy nad zkaženými fotkami z tohoto dne - nasvícený prach na nich vytvořil nepěkné skvrny - nezbyde než se konečně naučit pracovat s klonovacím razítkem, i když jinak jsem zarputilý odpůrce retušování fotografií).

 

kostel Agios Stylianos - KLIKNI Old Port - KLIKNI hotel ve Firostefani - KLIKNI

 

KLIKNIKamenná stezka neustále stoupá vzhůru, aby vzápětí opět klesala. Je neuvěřitelné, kolik "kopců" na tomto ostrůvku je. Na stezce se střídají velké kameny (v uličkách městeček sestavené pomocí betonu do jakési přírodní dlažby), kamínky i drobný lávový štěrk a já si uvědomuji, jak moc jsem udělala dobře, když jsem investovala do opravdu dobrých trekových sandálů (zlevněných z 1.900.- na 1.100,- Kč), které zvládly veškerý možný povrch bez jediného podklouznutí. Na rozcestích instinktivně a bez rozmyslu vybírám tu nejkopcovatější stezku pravděpodobně jen proto, že mě na kopci zaujal bílý kostelík s modrou střechou. A tak se šplhám do kopců, abych následně slézala dolů z kopce (skoro nikdy jsem se však nevracela stejnou cestou) a na dalším rozcestíčku zjistila, že druhá stezka tak krkolomná určitě nebyla (jenže ta nevedla až ke schodům kostela). Oia na nejsevernějším výběžku ostrova už mnohdy vypadala na dohled, aby se vzápětí opět vzdálila, jak bylo nutné obejít další ze zálivů.

KLIKNIKdyž se cestou zastavím, abych se napila, vykoukne na mě mezi kameny ještěrka. Vyleze na kámen a začíná pózovat. Opatrně, abych ji nevyplašila, odkládám láhev a beru fotoaparát, ale ještěrce to nijak nevadí. Vesele pózuje dál a trpělivě čeká, až si nastavím potřebné, což činím tápajíc, který že to čudlík je ten správný. Až se začínám nenápadně rozhlížet, jestli náhodou není někde nablízku její "krotitel" a zaměstnavatel, který by mě zkásl. Ještěrka po chvíli dojde k závěru, že už by mi to mohlo stačit a zmizí tak rychle, jak se předtím objevila. V té chvíli ještě netuším, že to není zdaleka poslední ještěrka, kterou na svém putování potkám.

Postupně procházím Firostefani, Imerovigli, stoupám na vrchol vysoký 317 m, který se podle mapy jmenuje Profitis Ilias (tedy stejně jako nejvyšší vrchol na opačném konci ostrova), další vrcholek snad se jménem Mavro Vouno vysoký 331 m, dále osada Finikia a konečně úchvatná Oia. Bloumám uličkami a nohy po nějakých 17 km chůze v nelehkém terénu začínají protestovat. Procourám Oiu křížem krážem, po serpentinách dolů do přístavu se mi však nechce. Koneckonců chystám se sem ještě vrátit na pověstný západ slunce, tak si schody nechám na příště. Vyfotím neuvěřitelné množství snímků - ještě, že existují digitály.

 

kostel Profitis Ilias - KLIKNI Mavro Vouno - KLIKNI Oia - KLIKNI

 

Zpět do Firy se rozhodnu jet autobusem, alespoň bezproblémově zjistím, kde je ve Fiře autobusové nádraží, což se mi dopoledne nepoštěstilo. Zastávku autobusů v Oie nacházím bez problémů, netuším však, jak je to s jízdenkou. Naproti přes náměstíčko vidím informace a internet, jdu se tedy zeptat. Ani tady však nemluví německy, začínám si zvykat na myšlenku, že s němčinou se tu prostě nechytám. Dostávám informaci v angličtině a kupodivu opět porozumím - jízdenku koupím v autobuse a stojí 1,20 €.

KLIKNIA tak se do Firy vracím klimatizovaným autobusem a dozvídám se, že kdybych dopoledne pokračovala přes náměstí dále doleva, na autobusové nádraží bych dorazila. Vracím se absolutně grogy zpět do hotelu. Cestou si kupuju a také sním pita gyros za 3,5O €, kuřecí a vynikající. Už odpoledne se začaly honit po obloze mraky, nyní je již zcela zataženo a ochlazuje se. Ve 22:OO je už jen 17 stupňů, což tedy není zrovna na sezení na terase. Udělám alespoň několik nočních snímků hotelu. Krátce po 23:00 nastavuji mobil na budění, třeba se do rána vyjasní a stihnu východ slunce.




Galerii s fotografiemi z tohoto dne (seřazeno tak, jak vypadlo z fotoaparátu) najdete zde, stačí kliknout na fotoaparát.

KLIKNI
 
Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení 1280x1024 a byly laděny na prohlížečích Internet Explorer 7.0 a Mozilla Firefox 3.0