O mém cestování

MÁ IKONKA

POČÍTADLO
Weblight.cz

online:

Statistika

CESTOVATELSKÝ DENÍK

PÁTEK 9.5.2008 - DEN PRVNÍ

PŘÍLET DO ATHÉN
PLAVBA TRAJEKTEM PŘES PAROS A NAXOS NA SANTORINI
UBYTOVÁNÍ A PRVNÍ SEZNÁMENÍ S FIROU, HLAVNÍM MĚSTEM SANTORINI

přes den jasno
19:00 jasno 20 stupňů ve stínu



Necelou půlhodinu po půlnoci kapitán letadla sděluje, že jsme nad Athénami a jdeme na přistání. Musím přiznat, že noční Athény vypadají z letadla úchvatně. V 0:40 stále ještě českého letního času opouštím letadlo a vstupuji na řeckou půdu. Jsem mírně nervózní z jazykové bariery, ale není třeba se ptát. Athénské letiště je opravdu skvělé. Na konci chodby, která nás vyvedla z letadla, se z LCD obrazovky dozvídám, že zavazadla z letu OK0420 budou na pásu č. 8, což je jen pár kroků směrem doprava. Sotva sundám ze zad batoh, musím ho zase nandávat zpět, protože kufry už se vezou. Východem pro obyvatele EU vycházím do letištní haly a hned prvním východem zkusmo před letiště. A rovnou k zastávce expresních X-busů. Nalevo vedle mě budka s prodejem lístků na autobus, hned si jeden za 3,20 € kupuji, otevřeno však mají nonstop.

Obhlédnu ještě zastávku a vracím se zpět do letištní haly, neboť do Pirea se chystám až kolem 5. hodiny ranní. Usedám na pohodlnou lavici a přeřizuji si hodinky o hodinu dopředu na řecký čas. Kouknu nad sebe a tam další LCD obrazovky, tentokrát s nejbližšími odjezdy autobusů, metra, expresních busů i regionálních busů do přístavů Rafina či Lavrius nebo vlaku. Autobusová linka X-96 do Pirea má po celou noc 30timinutový interval. Důležité spoje si opisuji, co kdyby bylo nějaké příště. Jak tak bloumám očima po okolí, zaujme mě stojan s mapami athénské MHD nebo lépe řečeno několika mapami podle jednotlivých oblastí Athén. Vše zadarmo. Jakožto milovník map si neopomenu od každé jednu přidat do batohu. A pak že Řecko už je "Orient". Jsem z athénského letiště opravdu u vytržení, doufám, že vše půjde taKto splavně i cestou zpět. Chvílemi klimbám, chvílemi sleduji cvrkot okolo a nestačím žasnout, kolik lidí okolo hovoří česky. Kolem půl páté ráno si oblékám svetr (až do té doby jsem byla jen v kraťasech a tričku), nevím, zda se mírně ochlazuje nebo se začíná projevovat probdělá noc.

Přesně v 5:00 opouštím athénské letiště a expresním autobusem X-96 směřuji do Pirea. Už vím, že mě čeká obrovský přístav a ne malý idylický rybářský přístaveček, který jsem si představovala pod vlivem písničky Děti z Pirea (ten šok jsem byla nucena vstřebat při návštěvě Pirea a Athén při mém prvním pobytu v Řecku v roce 1995). Autobus jede opravdu rychle. Kolem půl šesté začíná silně houstnout provoz, ale na rychlost autobusu to vliv nemá. Na konečné v Pireu u přístaviště trajektů jsme za 50 minut.

 

mapa trasy trajektu - KLIKNI
MAPA TRASY TRAJEKTU

 

Piraeus - východ slunce - KLIKNIVystupuji přímo proti několika kancelářím s prodejem lístků na trajekty. Poprvé jsem nucena konverzovat a čeká mě nemilé překvapení - nikdo zde nehovoří německy. Přestože já zase pro změnu nehovořím anglicky (pochopitelně ani řecky), domluvíme se kupodivu rychle a kupuji lístek na trajekt. Do odjezdu zbývá ještě hodinu a půl, nechávám si tedy obří kufr v kanceláři (domluva posunky zcela bez problémů) a jdu si koupit něco k jídlu. Zvolím obloženou bagetu za 3 € (vypadám asi dost přepadle, neboť prodavač mi okamžitě nabízí, že mi ji rozpeče na grilu) a jdu obhlédnout přístaviště. Port 6, odkud má odplouvat trajekt BlueStarFerries s názvem Paros, nacházím opodál a překvapeně zjišťuju, že už je trajekt nachystaný a dokonce je možné se "nalodit". Vracím se pro kufr a za chvíli už šplhám na nejvyšší palubu obřího trajektu. Vytahuju foťák a fotím svůj první řecký východ slunce, v Pireu a z trajektu však možnosti nic moc. Snad alespoň trajekty osvětlené vycházejícím sluncem dopadnou lépe, i když pokusit se o nějakou kompozici je s mým amatérským vybavením nad mé síly.

 

časně ráno v Pireu - KLIKNI časně ráno v Pireu - KLIKNI časně ráno v Pireu - KLIKNI

 

Přesně podle jízdního řádu, v 7:25, odráží trajekt od břehu a vydává se na Egejské moře. Piraeus je stále ještě v dohledu, ale vítr mě přinutí navléknout si nejprve teplé ponožky a posléze i nepromokavou cyklistickou bundu. Chvílemi bych užila i teplé jégrovo prádlo, ale bohužel mám jen lehké kalhoty délky sotva pod kolena. Obdivuju neuvěřitelnou tmavěmodrou barvu moře, nebe jen o něco světlejší a bez mraků, i když fotky by určitě nějaký ten fotogenický mráček nad ostrovy, okolo kterých plujeme, snesly. Fotím a doufám, že se mi podaří podle času, jízdního řádu trajektu a mapy jednotlivé ostrovy identifikovat.

 

Kythnos isl. - KLIKNI

 

První zastávka na ostrově Paros opět přesně podle jízdního řádu. Fotím Paros a stihnu i sledovat cvrkot při vyloďování a naloďování. Je neuvěřitelné, kolik je tu lidí, a to je teprve počátek května. Další zastávkou je Naxos, na kterém nás vítá známá brána Portara. Opět fotím a opět doufám, že fotky k něčemu budou. Při odrážení od břehu se snažím vyfotit zvířené moře, snad bude z fotek patrný rozdíl mezi tmavěmodrou barvou moře a tyrkysovou, kterou má voda zvířená motory trajektu. Po vyplutí z Naxosu sundávám teplé ponožky, bundu jsem svlékla už někde před Parosem. Chvílemi klimbám, přeci jen jsem nespala už nějakých 30 hodin. Vítr malinko polevuje, takže si dokonce sundávám svetr, prošívanou vestu bez rukávů však na tričko s krátkým rukávem natahuju.

 

Paros isl. - Parikia - KLIKNI Naxos isl. - brána Portara - KLIKNI Naxos isl. - KLIKNI

 

Před třetí hodinou vplouváme do kaldery, před námi je Santorini, jako první nás vítá vysoko na útesu Oia. Tlačím se spolu s ostatními u zábradlí, fotím, skoro nedýchám a nádhera mi žene slzy do očí, já přímo bulím. Ne vidět Neapol a zemřít, ale vidět Santorini a zemřít. Jsem neuvěřitelně okouzlená, dojatá a šťastná, že vidím své vytoužené Santorini (a to nijak nepřeháním). Pokračujeme v plavbě kalderou pod útesy, na kterých se střídají shluky bílých domků, až k přístavu Athinios, kde trajekt přiráží k molu v 15:10, tedy 10 minut po plánovaném příjezdu.

 

Santorini - KLIKNI

 

Přístav je nacpaný auty i autobusy, další neustále přijíždějí serpentinami a do toho plný trajekt vyplivuje neuvěřitelné množství lidí. Neumím si představit (a raději si ani nepředstavuji) jak to tu vypadá v plné sezoně. Opouštím spolu s ostatními útroby trajektu a přemýšlím, jak v tom lidském mumraji najdu Kosmase (tak se mi představil v mailu, když mi psal, že mě vyzvedne v přístavu). Kráčím přístavem, vláčím za sebou obří kufr, na zádech batoh a na krku foťák, ale stále ho nevidím. Když už jsem téměř u ústí serpentin a napadá mě, že jsem ho asi unavená cestou přehlédla a budu se snad muset vrátit zpět k molu, uvidím ho s cedulí Villa Romantic. Podáváme si ruku, bere můj kufr a za chviličku už stoupáme v minibusu patřícímu hotelu ve štrůdlu ostatních aut i autobusů nahoru serpentinami. Chvílemi se kolona zcela zastavuje a mě opětovně napadá, jak to tu asi vypadá v plné sezoně.

hotel Villa Romantic - Fira - Santorini - KLIKNIPřestože je Santorini celkem malý ostrov, nějakou chvilku to trvá, než konečně zastavíme před hotelem. Kosmas mi představuje matku, se kterou se o hotel stará, a já začínám tušit problém - ani jeden z nich nemluví německy. Asi bude veselo. Kosmas mi ukazuje pokoj v přízemí s malou terasou, sprchou, WC, televizí a ledničkou. K mému překvapení jsou v něm 3 postele, což mi ale nikterak nevadí. Vše je čisté, útulné a zdá se, že nové. Mám se ubytovat a potom přijít do recepce na schůzku. Přestože neumím anglicky, rozumím mu. Rozumím dokonce i když mi později v recepci anglicky vysvětluje, co je třeba na Santorini vidět, kde koupit lodní výlet na Vulcano a spol. a za kolik, jak se dostanu od hotelu na hlavní náměstí ve Fiře nebo do restaurace Noaoussa, kde prý dobře vaří za "best prajz", nebo v kolik a kde bude snídaně. Možná je to tím, že mám prostudované průvodce po Santorini a nějakému tomu anglickému slovíčku taky rozumím.

Dopiju džus na uvítanou, rozloučím se a jdu prozkoumat cestu na náměstí. Nevím, jestli to bylo způsobeno spánkovým deficitem nebo jsem nevědomky překročila bludný kořen, ale cestu na náměstí jsem nenašla. Bloudím tedy uličkami, rvu si vlasy, že jsem blbka nevzala s sebou foťák, až najednou se ocitám opět před minimarketem, který si pamatuju. Kupuji tedy 3 jogurty s řeckým medem a velkou láhev cocacoly, dohromady za 4,80 €, a vracím se zpět do hotelu. Jsem už tak neuvěřitelně grogy, že v 19:00 zalezu do pelíšku s představou, že ráno zhlédnu východ slunce nad ostrovem Anafi, na který prý je vidět ze všech balkonů i teras. Venku je jasno a teploměr ukazuje 20 stupňů ve stínu.


Galerii s fotografiemi z tohoto dne (seřazeno tak, jak vypadlo z fotoaparátu) najdete zde, stačí kliknout na fotoaparát.

KLIKNI
 
Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení 1280x1024 a byly laděny na prohlížečích Internet Explorer 7.0 a Mozilla Firefox 3.0