O mém cestování

MÁ IKONKA

POČÍTADLO
Weblight.cz

online:

Statistika

CESTOVATELSKÝ DENÍK

NEDĚLE 11.5.2008 - DEN TŘETÍ

PLAVBA LODÍ
FIRA OLD PORT - NEA KAMENI (výstup k vulkánu) - PALEA KAMENI - THIRASSIA -
- ÚTESY - PŘÍSTAV ORMOS ARMENIS - FIRA OLD PORT

6:30 skoro zataženo, vítr 16 stupňů
(kolem desáté hodiny se zatáhlo úplně a začíná drobně pršet
odpoledne se oblačnost chvílemi protrhává)
20:00 oblačno 16 stupňů
22:00 svítí hvězdy 15 stupňů



KLIKNIVzbudila jsem se ještě před budíkem, venku ovšem téměř zataženo. Foukajícímu větru se sice částečně daří mraky honit po obloze, občas vidno i kousky modré. Nad mořem jsou však mraky těžké a Profitis Ilias i s vysílačem je mraky zcela pohlcen. Přesto se pokouším cvaknout tu a tam mraky vykukující vycházející sluníčko. Kolem deváté vítr ustává a obloha se okamžitě znovu zcela zatáhne.


Po snídani se nadopuji prášky - nožky potvůrky bolí. V půl desáté vyrážím do starého přístavu ve Fiře, na dnešek naplánován lodní výlet. Cestou začíná krápat, nad schody do starého přístavu natahuji cyklistickou pláštěnku. Ne zrovna nadšena zjišťuji, že na mokrých kamenech v serpentinách do přístavu trekové sandály docela kloužou. Sestupuji opatrně dolů malinkatými krůčky, za které by se nemusela stydět ani japonská gejša. Sestup dolů po 588 schodech mi trví víc jak půl hodiny. Každý schod (široký cca 1,5 - 2 metry) zdolávám čtyřmi cupitavými krůčky. Párkrát mi to podklouzlo, ale vždy se mi to podařilo vybalancovat. Zaplaťpánbůh, bylo by blbý přivodit si úraz třetí den dovolené. Křižuju stezku "ode zde ke zdi" jak nějaký opilec a překvapena zjišťuji, že vždy zvolím trasu, kterou soudě podle množství trusu zvolili i osli. Jsem tedy buď osel (tvrdohlavá jak mezek jsem zcela určitě), nebo ve mě prostě jen vítězí přírodní instinkty.

Dole v přístavu je vzhledem k počasí poměrně dost lidí. Bez problémů nacházím "svou" loď a s několika dalšími lidmi se naloďuji.

 

mapa lodního výletu na Vulcano - KLIKNI
SANTORINI - TRACK 2

 

První zastávkou lodního výletu je ostrov Nea Kameni se stále aktivním vulkánem. Již na lodi dostáváme výklad nejprve řecky a pak jak jinak než anglicky. Identifikuji i španělštinu, ale ta je mi taky houby platná. Němčina prostě nic. Vystupuji s ostatními z lodi, platím vstupné 2 € a jelikož si nejsem jistá časovým údajem návratu na loď (fiftýny a fortýny, které mi utkvěly v mozkových závitech z občasného sledování tenisu, jsou mi zhola k ničemu), rozhodnu se držet v blízkosti lidí z "mé" lodi. Při stoupání na vrchol vulkánu vykukuje sluníčko a tak si svlékám košili. Z obsáhlého výkladu sympatického průvodce v angličtině i jeho malůvek v soupečném písku nic nemám, protože nerozumím, i když tuším, o čem hovoří. O tom, jak v 15. století př.n.l. sopečný výbuch zničil ostrov, ze kterého zůstalo jen 5 kousků - největší Théra čili Santorini, menší Thirassia a malinké Nea Kameni, Palea Kameni a Aspronissi. Kráter zalilo moře a vytvořilo tak nádhernou kalderu, která láká miliony turistů ...

 

Vulcano - KLIKNI stále činný kráter - KLIKNI Vulcano - KLIKNI

 

Šplhání po Nea Kameni i výhledy z něho jsou nádherné, i když nadšení mi malinko kazí skutečnost, že se musím držet ostatních spoluvýletníků. Také trekové sandály nejsou nejvhodnější obuví, sice nekloužou, ale neustále z nich vysypávám sopečný písek. Navíc sluníčko se nás pouze snažilo upozornit, že existuje, a zmizelo. Znovu začíná krápat a tak se zase přiodívám.


KLIKNIPo návratu na loď pokračujeme v plavbě na Palea Kameni. Zastavujeme a kotvíme zde blízko břehu u horkých sirných pramenů. Pár nadšenců odkládá teplé bundy, svléká se do plavek a leze do jistě studené vody u lodi, aby doplavalo k pramenům a náležitě se ohřálo a "ovonělo" v teplé sirné vodě. Majitelé lodí tuto zastávku s povděkem kvitují, neboť síra ve vodě zdarma očistí loď pod ponorem od nejrůznějších korýšů či jak se ty potvůrky jmenují, navíc mají cestu do "myčky" dobře zaplacenou turisty. Těsně u hladiny stojí malý kostelík Agios Nikolaos, na ostrově však žijí pouze kozy.



Dále pokračujeme v plavbě na ostrov Thirassia, kde kotvíme v přístavu Korfos. Před námi oslí stezka serpentinami nahoru na útes do Manolas, hlavního města ostrova Thirassia. Opět si nejsem jistá, zda jsem správně pochopila časový údaj o odplutí lodi, a tak se budu muset držet spolucestujících. Jenže starší manželský pár, kterého jsem se držela na Nea Kameni (pán měl modrou kšiltovku a jeho žena červenou bundu), se rozhodl zůstat v přístavu a raději si nacpat břicha. Taky bych něco pojedla, ale v přístavu zůstat nechci. Šplhám tedy nahoru na útes (dvěma mladým slečnám ve výrazném a snadno identifikovatelném oblečení nestačím ani náhodou) a každou chvíli nechávám netrénované astmatické plíce odpočinout kocháním se výhledy na protější Santorini, které jsou pochopitelně kouzelné, úchvatné, fantastické, jako ostatně odevšad. Na konci stezky na vrcholu útesu stojí restaurace Panorama s výhledem na kalderu. Spolu s ostatními, kteří se rozhodli vyšplhat do Manolas, zde zůstávám a dávám si obrovskou misku řeckého salatu za 5 €, mě k najedení stačí. Ostatní pochopitelně volí stravu kaloričtější. Odněkud se vynořují 3 kočky, 2 z nich mají poměrně dlouhé i když řídké chlupy. Jsou však neuvěřitelně hubené s zcela zřejmě i nemocné. Rozškrabaná místa bez chlupů a zalepené oči mi brání se s nimi pomuchlovat. Granule jsem zapomněla dát do batohu a rajčaty bych je asi nenadchla, takže nic. Jsou tak zubožené, že je nedokážu ani vyfotit. Dojím a uvolňují místo u zábradlí terasy dalším výhleduchtivým strávníkům a jdu se juknout kousek dál do Manolas. Pěkně upravených a čistých kykladských domečků je tu poskromnu. Většina je oprýskaná nebo dokonce polorozbořená. Turistů tu zřejmě moc nepobývá.

 

přístav Korfos - KLIKNI v uličkách Manolas - KLIKNI mys Simandiri - KLIKNI

 

Vracím se zpět do přístavu, přestože ostatní ještě vesele konzumují na terase restaurace, nejsem si totiž jistá, jak dlouho mi bude trvat sestup dolů. Správně jsem odhadla, že tak jednoduché to nebude. Plíce jsou sice v klidu, ale kolena malinko protestují. Přestože to neklouže jako dopoledně ve Fiře, opět se přesvědčuji, že se mi obecně chodí lépe nahoru než dolů. V přístavu jdu zkouknout, jaký výběr má prodavač evidentně pirátských CD. Zaujme mě výběr nejlepších buzuki skladeb (je na něm mimo jiné i Řek Zorba a Děti z Pirea) a rozhodnu se podpořit porušování autorského zákona a CD za 3 € kupuji. Nejprve si ovšem nechám přehrát ukázky skladeb, ne proto, abych věděla, o jaké skladby se jedná, ale hlavně abych se ubezpečila, že CD opravdu hraje.


KLIKNIPo vyplutí z přístavu směřuje naše loď Calypso, která má skleněné dno, nad sopečné útesy. Nastavuji foťák na scénický režim letecké snímky, který mi připadá pro podobnou příležitost nejvhodnější, ale stejně nejsem schopná nic uspokojivě zaostřit a tak foťák vypínám a jen sleduji, co je pod hladinou. Najednou vidím kostru velké ryby evidentně odlitou z betonu a umístěnou na dno pro turisty. Zapínám foťák, než však stihnu odkliknout hlášku, že při startu a přistání mám dbát pokynů posádky letadla, je ryba i potopený člun (netuším, zda alespoň ten byl pravý) pryč.



Během plavby se pokouším fotit, přestože kabel s žárovkami kolem paluby lodi mi brání často v záběru a dost mě tím deptá. Blížíme se k přístavu Ormos Armenis pod Oiou. Rozhoduji se zůstat na lodi, přestože většina spolucestujících zde svůj výlet končí. Nechce se mi stoupat další oslí stezkou serpentinami nahoru na útes. Oiu už jsem viděla a cestu pěšky zpět do Firy letos už absolvovat nehodlám, i když je skutečně kouzelná. Snad někdy příště. A tak pokračuji v plavbě do starého přístavu ve Fiře.

 

Oia - KLIKNI Ormos Armenis - KLIKNI Fira - Old port - KLIKNI

 

Cestu nahoru na útes kabinovou lanovkou za 4 € zamítám, odmítnu i výstup na oslu. Je mi jich líto, jak neustále někoho tahají nahoru a dolů. I když s povděkem kvituji, že lenochům to všemožně znechucují tím, že se každou chvíli šprajcnou a odmítají pokračovat ve výstupu. Já raději stoupám po svých. Až téměř nahoře, po nezbytných zastávkách ke kochání se výhledy na kalderu, si všimnu, že schody jsou číslované a je jich opravdu asi 588.

 

KLIKNI KLIKNI KLIKNI

 

Vracím se do hotelu, abych ze sebe spláchla sopečný prach i sůl pochytanou plavbou po kaldeře, a přemýšlím, zda se večer vrátím do Firy za účelem focení západu slunce nad kalderou. Oblačnost se už sice stále častěji protrhává, ale nakonec to zamítám, nechám to na lepší počasí. V mimimarketu si kupuji k večeři rajčata a zaziky, chleba už nemají, jen toustový a na ten chuť nemám.

V 11 večer, než zalezu do pelíšku, vidím na obloze svítit hvězdy.


Galerii s fotografiemi z tohoto dne (seřazeno tak, jak vypadlo z fotoaparátu) najdete zde, stačí kliknout na fotoaparát.

KLIKNI
 
Stránky jsou optimalizovány pro rozlišení 1280x1024 a byly laděny na prohlížečích Internet Explorer 7.0 a Mozilla Firefox 3.0